Antonín Jungmann

( * 19. 5. 1775 Hudlice u Berouna, † 10. 4. 1854 Praha)

český  lékař-porodník, zakladatel moderního evropského porodnictví

Ačkoliv   zásluhy   hudlického   rodáka   Antonína  Jungmanna  nejsou  o nic menší  než   jeho  slavnějšího bratra Josefa,  je jaksi neprávem v  jeho stínu.  A přitom tento člen rodiny, z jejíž řad vzešlo  několik významných  osobností   českého   národního   obrození,   patří  mezi zakladatele moderního  evropského  porodnictví.  Narodil se 19. května 1775 v onom slavném roubeném domku na hudlické návsi.  Podobně  jako  Josef   či  další bratr Jan měl  i  Antonín podle  přání  zbožných  rodičů  nastoupit církevní dráhu.
Po  dokončení  studií v Berouně a na piaristickém gymnáziu  v  Praze  Na  Příkopech  vstoupil do řádu a pokračoval studiem lékařství.  Po  získání  lékařského diplomu v roce 1805 nastoupil  v Praze  Na Františku u milosrdných bratří jako asistent lékařské kliniky .  Po šesti letech v r 1811 byl jmenován profesorem teoretického a praktického porodnictví na pražské lékařské  fakultě. Vyučoval  nejen  nastávající lékaře a ranhojiče,  ale i porodní báby.  Nepřednášel  proto jenom  německy,  ale  i  česky. Vědom  si  toho,  že pokrok znamená  i  výchova  dorostu, pilně  přednášel  a  věnoval se rozvoji fakulty. Staral se o to, aby zde vznikla moderní rozsáhlá knihovna. Zásluhou Antonína Jungmanna pražská  porodnická škola  získala  věhlas  po celé Evropě.  Vzhledem ke svému vzdělání a  šíři zájmů,  byl  jmenován  i  historiografem lékařské  fakulty.  Rozšířil  a  zvelebil pražskou porodnici.  Mimo jiné navrhoval  nemocenské pojištění pro nemajetné.  Ve školním roce 1838/9 zastával funkci rektora univerzity. Když v roce 1850 přestal přednášet byl Antonín Jungmann za celoživotní zásluhy povýšen do rytířského stavu. 
Antonín  Jungmann  se  však  nevěnoval  jen lékařství, ale byl i zdatným pomocníkem svého bratra Josefa při tvorbě jeho Slovníku, sbíral materiál pro česko-německý slovník, přispěl k vytvoření české odborné lékařské terminologie, psal nejen o porodnictví, ale i veterinářství, antropologii, literatuře a jazycích především sanskrtu. V časopise Krok, do nějž stejně jako do Muzejníku pravidelně přispíval, otiskl známý Rukopis zelenohorský.